Prý existují pouze dva typy lidí. Ti, kteří lidi rozdělují na dva typy a ti, kteří to nedělají.

Já patřím k těm prvním. Taky znám dva typy lidí. Ty, kteří nedočkavě čekají na léto, aby mohli odlétnout do teplých krajin. Milují slunce, horko, moře, pláže a vysoké teploty.

A ty, kteří trpí, když je nebe bez mráčku a sluníčko ukazuje co umí. To já a lidé, kterým rozumím, zalézáme do stínu. Patřím k těm, kteří v létě začínají ožívat, až když se obloha začíná zatahovat. Takové letní dny si zaslouží nějaký výlet. Začnou nám zářit oči, když se konečně zvedne alespoň malý vánek a vůbec nám nebude vadit ani nějaká ta přeháňka. Všimli jste si, jak je v takových dnech ta obyčejná zaprášená zelená mnohem zářivější? Jak je víc slyšet šumění vody v řekách? Jak se dá dojít dál a výš, aniž by člověk zakopával o davy milovníků opalování a sám padal pod tíhou horka?

Přesto mají oba typy něco společného. Každý člověk hledá krásu, pohodu, odpočinek a naplňuje své touhy podle toho, co se mu líbí, co on považuje za krásné a inspirující a co jeho naplňuje klidem a radostí.

I Bible mluví o tom, co mají všichni lidé společné – Bohu na každém člověku nesmírně záleží.

Bůh chce, aby všichni lidé byli zachráněni (1. Tim. 2.4)

Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (Jan 3,16-17)

Ale i bible zná pouze dva typy lidí:

1) Kdo věří v Syna, má život věčný.

2) Kdo Syna odmítá, neuzří život. (Jan 3.36)

Do které skupiny budeme patřit my?

Vlaďka